Daniel je divnej týpek, který žije odevzdaně svému osudu s věčně rozhádanými rodiči. Od lidí si drží odstup, nemá žádné přátele, nikdo mu nerozumí, je jinej. Bude mu devatenáct a to poslední, čím by teď chtěl trávit svůj čas, je příprava na blížící se maturitu.
Adam je jeho třídní učitel. Je to gay, žije ve svazku se svým mladším partnerem Davidem a svoje přísně střežené soukromí nechává zamknuté za dveřmi jejich bytu.
Daniel a Adam zkrátka žijí každý ve své bublině. Až do chvíle, kdy se spolu ocitnou v ohrožení života. Ztraceni ve tmě, odstřiženi od zbytku světa, hledají společně cestu ven. Jak daleko budou ochotni zajít?
Kam motýli nelétají je název připravovaného celovečerního filmu podle původního scénáře Romana Němce v dramaturgii Martina Bezoušky. Tématem i prostředím ojedinělý příběh začíná v poklidném městě Kadani. Když se však hlavní hrdinové nedopatřením ocitnou uvězněni v neznámém, tajuplném, ale i zákeřném prostředí rozsáhlého jeskynního systému, příběh rychle nabírá na dramatičnosti.
Daniel Krejčík
Daniel
Jiří Vojta
Adam
Jakub Krejča
David (partner Adama)
Jaroslav Dušek
Ředitel gymnázia
Simona Babčáková
Učitelka Stehlíková
Klára Melíšková
Matka Daniela
Martin Myšička
Otec Daniela
Anna Fixová
Učitelka Zavadilová
Scénář, režie: Roman Němec
Dramaturg: Martin Bezouška
Kamera: Peter Beňa, Vojtěch Hrnčíř, Karel Pobříslo
Mistr zvuku: Martin Jiránek
Asistenti kamer: Jakub Babica, Martin Dvořáček, Adam Roul, Štěpán Uždil
Hudba: Tomáš Oliva
Odborní poradci: Ing. Lubomír Přibyl (ředitel Správy jeskyní ČR), Jiří Augustýnek (speleologický záchranář), Prof. MVDr. Ivo Pavlík, Csc. (proděkan pro vědu a výzkum Mendelovy univerzity v Brně), Mgr. Vlastislav Káňa (vědecký pracovník Muzea Blanenska), Jiří Svozil (předseda speleologického spolku Býčí skála) a další
Na konci března náš film v první verzi opustil střižnu a postoupil do další fáze postprodukce. Dnes malá ukázka, jak jednotlivé záběry dostávají postupně šťávu.
Když jsme před rokem řešili lokace pro náš film, narazili jsme na zásadní technický problém. Jak vytvořit ve staré štole neproniknutelný zával. Pro natáčení jsme si vybrali Štolu č. 1 Jáchymov, tam ale nebylo možné tak masivní zával realizovat. Nakonec se ukázalo jako nejjednodušší řešení postavit si kus stejné štoly někde jinde.
Příběh našich ztracených hrdinů končí ve staré štole. Pro natáčení jsme si vybrali jáchymovskou Štolu č. 1 především proto, že je tu funkční kolejová dráha s důlními vozíky.
Týden před plánovaným podzimním natáčením v jeskyních postihly naši hlavní lokaci, Sloupsko-šošůvské jeskyně povodně. Narychlo jsme museli všechno přeplánovat a dočasně se přesunout do Kateřinské jeskyně. Mezi tím Správa jeskyní ČR s pomocí hasičů a mnoha dobrovolníků likvidovala následky velké vody ve Sloupu.
Natáčení podvodní scény. Přijeli jsme na lokaci, postavili set, Jirku Vojtu oblékli do kostýmu vylepšeného o olověný opasek. Zbývá jeden detail. "Půjčte prosím našemu kameramanovi, tady Vojtovi nějaký vybavení, aby vydržel nějakou dobu pod vodou," požádal jsem potápěče. "Ale já se nikdy nepotápěl," upozorňuje Vojtěch Hrnčíř. "Tady nejde o potápění, jenom potřebuju, abys vydržel pár minut pod vodou a mohl to natočit bez vynořování," vysvětluju. Všichni se na mě dívají nechápavě. "No tak jo," povídá potápěč a odvádí Vojtu. Navlékli ho do neoprenu, na záda dali kyslíkovou lahev a během hodiny absolvoval rychlokurz potápění.
Mystická, tajuplná, opředená bezpočtem mýtů a pověstí. Býčí skála. Byli jsme první, kdo v ní natáčel tak hluboko.
Od natáčení v těžko přístupných jeskyních mě všichni odrazovali. Představuje to totiž spoustu technických potíží a samozřejmě nepohodlí. Mě ale Olomoucký dóm a dóm U hradu v Javoříčských jeskyních naprosto uchvátily a myšlenky, že část příběhu zasadíme právě sem, jsem se nechtěl vzdát. Sestavil jsem minimalizovaný štáb s kompletní speleologickou výbavou, přizvali jsme na pomoc místní jeskyňáře, vyřešili logistiku natáčení, techniku rozebrali do několika vodotěsných barelů, aby ji bylo možné přepravit i těmi nejužšími průlezy.
Basketbal patří mezi nejfotogeničtější sporty. Zvláště v podání našich filmových herců. A vlastně vůbec nezáleží na tom, že už je dopředu scénářem dáno, kdo získá míč v rozskoku, kdo o míč přijde, kdo vhodí vítězný koš a tedy které mužstvo zvítězí. Největší napětí tak jako tak prožívá kameraman, který neochvějně drží i když míč letí přímo proti objektivu.
O prázdninách chodit do školy, jezdit celý den pořád dokola v autobuse, na výletě se koupat v ledové vodě a předstírat u toho parný den, přešlapovat uprostřed lesa v chladné noci. To jsou radosti našich studentských herců. Přesto se loučení s projektem na závěrečné party neobešlo bez slz.
Oba představitelé hlavních rolí si v našem filmu všechny pády hrají sami. Bez kaskadérů, bez green screenů, bez žíněnek a vycpávek.
Tak tohle jsou představitelé spolužáků hlavního hrdiny filmu Kam motýli nelétají Daniela. Tedy zatím jenom část z nich.
Kadaň, 7:50. Daniel se sluchátky na uších prochází náměstím do ulice J. Švermy a pokračuje k Mikulovické bráně. Na Studentském náměstí míjí sochu Josefa II., přejde přes silnici v ulici 5. května, splývá s davem dalších studentů a neochotně vstupuje do budovy gymnázia.
Nahlédněte do zákulisí natáčení celovečerního filmu Kam motýli nelétají. V krátkém videu se dozvíte i to, co si myslí představitelé hlavních rolí Daniel Krejčík a Jiří Vojta o svých postavách.
Začátek příběhu devatenáctiletého studenta Daniela a jeho učitele Adama jsme zasadili do města Kadaně. Zlé jazyky tvrdí, že jsem si to prosadil proto, abych to neměl daleko do práce. Nepopírám, že je fajn odcházet na plac pět minut před začátkem natáčení, určitě to ale nebyl hlavní důvod.
O tom, co s člověkem dělá pobyt v těžko přístupných jeskyních, jak působí absolutní tma, vlhko, stísněný prostor, už psalo mnoho jeskyňářů, cestovatelů a dobrodruhů. Žádný text však nedokáže přenést reálnou zkušenost. Aby si i herci zažili, o čem to celé je, vypravili se s Martinem Koudelkou, správcem Javoříčských jeskyní, přes Panošův dóm a Kozatý chlív až do Olomouckého dómu.
Film Kam motýli nelétají je vzdáleným sequelem filmu O otci s Jiřím Vojtou a Jakubem Krejčou v hlavních rolích. Za tenhle film získali oba herci několik ocenění na mezinárodních filmových festivalech, Jakub Krejča si dokonce vysloužil nominaci na cenu Best Actor of the Year na Top Shorts Film Festivalu v Hollywoodu.
Příběh filmu Kam motýli nelétají jsem z velké části zasadil do jakéhosi paralelního světa mimo naši pozemskou realitu. Vymyslel jsem obrovský jeskynní komplex s několika patry spletitých chodeb, velkými dómy, hlubokými strmými propastmi, jezerem a vodními toky. Prostor tajuplný, úchvatný, ale i záludný a nebezpečný.
